Sahara

Sahara byla hlavním tématem celé cesty a možná i dalších v budoucnosti. Představuje pro mě nepopsatelnou nádheru barev a ticha. Jak by ne, vždyť se mi ukázala v tom nejlepším světle. Žádná písečná bouře, žádný vítr, příjemná teplota, mastňácké ubytování. Kdybych cestovala na velbloudovi do Timbuktu 52 dní ze Zagory, nejspíš bych změnila názor.

Branami do písečné pouště jsou Merzouga a Zagora, asi 230 km jv směrem. Merzouga pochopila, že turisté, cestovatelé i dobrodruzi jsou dobrým zdrojem obživy. Mezi původními hliněnými domky rostou luxusní riády s bazény. Ekonomický růst oblasti se projevuje i výstavbou nových domů pro místní. Je to zvláštní kombinace, ale ta původní atmosféra pouštního města převládá a jen tak se převálcovat nenechá. Merzouga je od Marrakéše mnohem dále než Zagora. Předpokládám, že v Zagoře bude víc riádů, ale ověřím si to příště. Jediný hmatatelný fakt, který jsem ze Zagory ochutnala, jsou datle. Jsou uznávané za nejlepší v Maroku a to mohu se vší zodpovědností prohlásit za ověřenou pravdu.